Asi většině lidí, kteří mají trochu přátelský vztah k přírodě se při pohledu na motýla vybaví křehkost a jemnost. Když si vezmu motýly jako celek, nikomu neubližují, jen se snaží žít. Jsou to nádherní tvorové a zaslouží si trochu úcty a pochopení.
Pak jsou tu samozřejmě tací, např. zemědělci, kteří vidí v motýlech nepřátele. Můj názor je ale takový, že při dnešním stavu motýlích populací žádné velké pohromy nehrozí. Bohužel je to z části i práce těchto lidí, kteří stříkají pesticidy snad na vše, co roste. Trvající úbytek motýlů má ale různé důvody a ne vždy je na vině člověk (ačkoli jsme zodpovědní za spoustu věcí). Určitou roli hraje měnící se klima a mizení přirozených biotopů (ať už rukama lidí nebo přírodními jevy).
Nemám rád lidi, kteří se rozplývají nad dospělým motýlem a když jim ukážu housenku, jejich první reakce je něco ve smyslu "fuj, to je hnusný červ" nebo "to bych raději zašlápl". To mě může čert vzít. Ta stadia prostě patří k sobě a když chce někdo obdivovat motýly, měl by je přijímat ve všech formách, ne jen těch s křídly. Navíc z vlastní zkušenosti mohu říct, že u řady druhů jsou housenky mnohem zajímavější než dospělci.
 |
| Euproctis similis (Bekyně pižmová; housenka), © Pavel Jícha |
Motýly je potřeba chránit, aby nám tu za pár desítek let vůbec něco poletovalo. Z mého pohledu je druhové bohatství motýlů i naše národní bohatství.
Jako malý jsem např. poskytoval přechodný domov housenkám, které jsem náhodně nacházel. Líbilo se mi sledovat neuvěřitelnou proměnu, která v jejich vývoji probíhá. Koneckonců mě fascinuje stále. Zkrátka jsem nalezenou housenku vzal domů, staral se o ni a vylíhnutého motýla jsem vypustil zpět do přírody na místě, kde jsem předtím housenku našel. I teď občas tuto taktiku provozuji, častěji ale kontroluji stavy housenek přímo v přírodě. Někdy se mi poštěstí pozorovat celý vývoj od vajíčka po kuklu přímo venku na živné rostlině. Výsledek je však nejistý, člověk přijde po týdnu a housenky mohou být fuč. Každopádně při vypuštění motýla mám příjemný pocit, že jsem mu poskytl určitou ochranu.
Chov motýlů není těžký, když nad tím člověk trochu přemýšlí a má určitou zodpovědnost. Např. při výše zmíněném dochovávání housenek z přírody je dobré mít přinesené housenky v teplotách podobných jako venku, protože tím zajistíme stejně rychlý vývoj, jako by byl vývoj v přírodě, a vypuštěný motýl má potom větší šanci najít jiné zástupce svého druhu.
Když chcete motýly chovat od vajíčka, je asi jednodušší způsob si je koupit od chovatelů. Především zahraniční druhy jinak těžko seženete. Chovatel navíc většinou rád poradí, co a jak (alespoň já ano, těší mě, když mají lidé o motýly zájem).
 |
| Vanessa atalanta (Babočka admirál), © Pavel Jícha |
Při chovu je důležité dbát na určitá pravidla a jak už jsem psal - přemýšlet. Např. není dobré točit jeden příbuzný chov mnoho generací, dochází k degeneraci genové výbavy a daná populace bude strádat, až postupně zanikne úplně. Osobně razím názor 3 generace a dost. Je to můj názor založený na vlastním pozorování a nikdo mi ho nevyvrátí. Do 3 generací příbuzenské množení nevadí, v dalších generacích už se začínají objevovat vrozené vady, vyšší úmrtnost, nižší vitalita apod..
Další věc se týká finanční otázky chovu. Je smutné, když přijde na trh pěkný druh, který má hodnotu např. 200 Kč za kuklu, nějaký chovatel si ho koupí a chce na tom vydělat. Jenže chce prodat rychle, tak srazí cenu na 100 Kč, za čas se trh nasytí a daný člověk to stále zkouší, srazí cenu víc. Nakonec se dostane ke stavu, že daný druh úplně ztratil svou cenu. Tohle by se stávat nemělo, ale i mezi chovateli jsou takoví.. Podobný případ se stal před nějakou dobou s druhem Samia cynthia ricini. Ačkoli je to nádherný motýl, v očích lidí je úplně na dně pomyslné nádoby zájmů, protože ho několik chovatelů cenově zničilo.
Princip je v tom, nesnažit se chovat něco pro peníze, ale mít to jako koníčka. A každý je samozřejmě rád, když si na sebe koníček vydělá. Když chovatelé budou respektovat ceny, pak to celé bude fungovat.
Když se potom člověk věnuje chovu více druhů, vzorec může být podobný: začnu s jedním druhem, podaří se mi ho odchovat, udám vajíčka za nějaký peníz, za to si mohu pořídit věci k chovu, např. nové chovné nádoby apod. Pořídím si nový druh, opět se mi ho podaří odchovat, nějaké vybavení k chovu už mám, tak si pořídím jen něco málo, co se opotřebovalo apod. Za zbytek si mohu koupit nový druh, který se mi líbí. Takhle to může pokračovat dál. Samozřejmě ne vždy se chov zdaří, ale i tak se dá chov motýlů provozovat s minimálními náklady. Po počáteční investici už nás náš koníček stojí jen čas. Myslím si, že je to velmi pozitivní stav.
Samozřejmě ne vždy je po daném druhu poptávka, proto je potřeba nesnažit se klesat s cenou a přijmout to jako fakt. Zkrátka se zkusí udat za čas jiný druh nebo ten samý v příští generaci může chtít víc chovatelů.
Snad to nezní příliš zmateně a je pochopitelné, co se snažím říci.
 |
| Phragmatobia fuliginosa (Přástevník šťovíkový), © Pavel Jícha |
Motýli si zaslouží pozornost, které se jim v poslední době dostává více, za což jsem velmi rád. Doufám, že to tak bude pokračovat.
Jedna má prosba na závěr. Motýli nejsou domácí mazlíčci, pamatujte na to. Je třeba jim dopřát klid, nechtějí se mazlit. Přirovnat by se to dalo k rybám, na ty se také v podstatě jen díváte. I tak to ale stojí za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš názor :)