Kam jste se to dostali


Vítejte na internetových stránkách věnovaných chovu motýlů a strašilek. Informace zde uvedeny jsou poskládány zejména z mé vlastní praxe a zkušeností.
Věřím (a doufám), že návštěva tohoto webu nebude pro nikoho ztrátou času.

pátek 13. března 2015

Základní péče o motýly

Antherina suraka (samec), © Pavel Jícha

Stejně jako o jiná zvířata, které chceme mít doma zejména pro to, aby nám dělala radost, musíme se i o motýly starat. Před pořízením jakéhokoli druhu je potřeba si uvědomit, že i motýli jsou určitý závazek a vyžadují naši pravidelnou péči. Protože motýli procházejí během života proměnou dokonalou, vyžaduje většinou každé stadium jiné podmínky. Rozepíšu tedy základy péče přímo k jednotlivým stadiím, jimiž jsou vajíčka, housenky, kukly a dospělí motýli.
Těžko říct, jestli byl dříve dospělý motýl nebo vajíčko, ale já na pomyslný začátek dosazuji vajíčko.

Vajíčka (ova)


Motýlí vajíčka jsou různě zbarvená, podle druhu. Nalezneme zelené, hnědé, černé, bílé, s různými vzory, zkrátka už zde je veliká rozmanitost. Stejně to platí u tvaru a velikosti. Jiné vajíčko má otakárek, jiné má martináč. Neexistuje jednotný vzor péče o ova všech druhů, ale můžu se podělit o své techniky. Protože vajíčka potřebují určitou vlhkost prostředí, jinak hrozí jejich vyschnutí, je dobré použít k jejich uchování menší nádobky. Vhodné jsou Petriho misky, plastové krabičky či skleničky. V těchto uzavíratelných nádobkách často není třeba vajíčka vlhčit a vývoj proběhne v pořádku.
Další možností je inkubace "na volno", kdy necháme snůšku např. na ubrousku v neuzavřené krabičce či na jiném místě. Celá finta spočívá v tom, že ubrousek každý den trochu navlhčíme. Tím zajistíme potřebnou vlhkost. Několikrát jsem takto měl snůšky jen tak na pracovním stole, v takovém případě ale doporučuji hlídat blížící se dobu líhnutí, jinak bychom malé housenky mohli hledat po celé místnosti.
Třetí možnost je přechovat vajíčka přímo na živné rostlině, kam byly nakladeny. Tohle však nebývá jednouché, protože příliš často asi nemáme v bytě stromky v květináčích, a řezané větvičky většinou uschnou, než dojde k líhnutí.
Těmito postupy se nelze vždy řídit, každý druh má jiné nároky a to, co vyhovuje vajíčkům jednoho, může jiná vajíčka zahubit. Nejlepší je řídit se informacemi, které jsou přímo pro daný druh.

Smerinthus ocellatus (ova), © Pavel Jícha

Housenky (larvy)


Po vylíhnutí housenek je nutné zajistit přístup k potravě. Ne všechny housenky přijímají předloženou potravu ihned, některé si dávají několik hodin čas, zažil jsem případy, kdy to bylo téměř dva dny. Potravu je nutné udržovat čerstvou. Např. v ampulkách s vodou či jiných nádobkách (hrdlo nesmí být nikdy otevřené, housenky by se mohly utopit!) nebo měnit za čerstvou každý den. Nejlepší je mít živnou rostlinu živou (např. v květináči), to ale není vždy proveditelné.
Housenka je svým způsobem nejchoulostivější stadium motýla, proto je třeba věnovat jim dostatečnou pozornost. Základ úspěšného chovu je čistota. Čím budou housenky větší, tím víc budou potřebovat potravy. Čím víc budou žrát, tím víc vyprodukují odpadu. Trus musíme pravidelně odstraňovat, jinak hrozí vznik plísní a vážné zdravotní problémy chovanců. Mimo to musí mít dostatečný životní prostor. Chov je možný v dobře větraných nádobách, síťových housenících nebo přímo venku na živné rostlině v návlecích ze síťoviny či prodyšné tkaniny (ideální způsob chovu v letních měsících).
Každý druh má specifické nároky na prostor, vlhkost, sociální podmínky apod., proto opět nemohu říci, že "takhle to má být".

Samia cynthia walkeri (poslední instar před kuklením), © Pavel Jícha

Kukly (pupy)


Jak už označení "klidové stadium" napovídá, kukly nevyžadují zdaleka tolik naší starosti. Hlavní ukazatele pro jejich správný vývoj jsou vlhkost a teplota. Ani jedno se nedá určit obecně. Některé kukly nesnesou teploty pod 10 °C, jiné potřebují pro zdárný vývoj slabší mrazíky (jako simulaci zimy). O "skladování" kukel chystám samostatný článek, není tedy nutné více se tím zaobírat.

Acherontia atropos (kukla), © Pavel Jícha

Dospělci (imaga)


Dostáváme se k vytouženému cíli, jímž je dospělý motýl. Motýli potřebují především prostor. Čím více ho dostanou, tím budou šťastnější. Důležitá je také vzdušnost prostředí a u druhů přijímajících potravu přístup k ní. Někdy se stává, že v zajetí motýl odmítá sám jíst, proto ho musíme trochu postrčit. O tom ale jindy.

Samia cynthia walkeri (samice), © Pavel Jícha

Vždycky je dobré pamatovat si jednoduché heslo "čistý chov = zdravý chov". Ať už u motýlů nebo jiných živočichů, je to prostě tak. Koneckonců když budeme žít ve špíně my, asi taky nebudeme oplývat silou a duševní pohodou.

2 komentáře:

  1. Dobrý den,
    měla bych názor ohledně martináče dubového. Asi v květnu jsem byla na motýlí farmě, kde jsem si zakoupila housenky tohoto martináče. Bylo mi řečeno, že vylíhnutí dospělci nepřijímají žádnou potravu, takže se o to nemám starat. I přes to jsem jim dala do chovaného prostoru živé květiny. Nepostřehla jsem, že by potravu přijímali. Proto se ptám, jestly to tak bude i v příští generaci.
    Děkuji, s pozdravem Sára Machovičová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,
      dospělci martináče dubového (ať už máte na mysli A.yamamai nebo A.pernyi - pro oba druhy se někdy používá tento český název) mají zakrnělý sosák a potravu nepřijímají. K tomu se také váže skutečnost, že život imaga není příliš dlouhý, zpravidla 1-2 týdny.

      Pavel

      Vymazat

Děkuji za Váš názor :)