Základní péče o strašilky

Při pořizování strašilek (a samozřejmě jakéhokoli jiného zvířete) je nutné si uvědomit, že je to živý tvor, který vyžaduje naši pravidelnou péči. Strašilka uzavřená v insektáriu je na nás zcela odkázaná, nemá možnost si dojít pro listí někam do lesa a nemůže si sama uklidit obývák. Trochu nadneseně, ale je to tak.
Strašilky mají tu výhodu, že nepotřebují tolik Vašeho času.

Extatosoma tiaratum (dospělá samice) , © Pavel Jícha

Základ péče můžeme jednoduše popsat do 3 bodů.

1. dostatek kvalitního krmení
2. pravidelné rosení
3. udržování čistoty

O insektáriu jako takovém jsem psal už zde. Máme tedy např. terárium, vyřešené odvětrávání a na dně zvolený substrát (pokud tam nějaký chceme mít). U některých druhů je substrát nezbytný, protože do něho kladou vajíčka, případně zajišťuje správné klima, jenž by se jinak těžko vytvářelo.

Všechny druhy strašilek jsou výhradně býložravé (řada druhů přijímá ostružiník, ptačí zob, dub či blahovičník) a je pro ně velmi důležitý pravidelný a snadný přístup k potravě. Abychom nemuseli denně měnit listí, které by pochopitelně uschlo, větvičky nebo samotné listy živné rostliny umístíme do nádobky s vodou. Já používám malé skleničky od jogurtů či marmelád, dá se ale použít ledacos. Ideální jsou např. plastové nádobky, které mají víčko, do kterého uděláme díru na větvičku. Tím zajistíme, že do nádobky nemohou strašilky spadnout či vlézt, což by pro ně mohlo znamenat smrt. Pokud používáme otevřené nádobky, je dobré hrdlo kolem živné rostliny ucpat např. vatou. Umístěním větví do vody se nám vyřeší hned dvě věci. Naši chovanci budou mít listy déle čerstvé a my je nemusíme měnit tak často. Např. listy ostružiníku vydrží ve vodě bez větších problémů týden.

Další bod, rosení, je taktéž pro strašilky životně důležitý. Rosit musíme insektárium z několika důvodů. Strašilky sice získávají značnou část tekutin z listů, přesto je pro ně důležitá i voda v podobě rosy. Mnoho druhů (především ty větší) pije kapky vody s oblibou. Každý druh strašilky má specifické nároky na vzdušnou vlhkost (většinou nad 50%), kterou zajistíme především pravidelným rosením. Když mají příliš sucho, strádají. A když se strašilky svlékají, je požadovaná vlhkost potřebná dvojnásob. Při malé vlhkosti mají se svlékáním problémy, které mohou končit nevratným poškozením jednice. Nic se ale nesmí přehánět, ani příliš vysoká vlhkost neprospívá.

Udržování čistoty je nutné pro zdárný chov čehokoli. Když je chov čistý, je zdravý. Jelikož strašily žijí ve vlhkém prostředí, které vyhovuje plísním, musíme dbát na pravidelnou údržbu. Ideální je kontrolovat dno alespoň jednou za 3 dny a v případě plesnivění zakročit. Buď vyměnit postiženou část, nebo vše. Většinou to ale vydrží déle, záleží na použitém povrchu. Strašilkám, které tráví život na větvích a na dno ubikace nezavítají, tolik neublíží případná plíseň na dně. Pro druhy žijící u země však může mít fatální následky.

Se strašilkami musíme manipulovat velmi opatrně a trpělivě. Zbrklé a uspěchané zacházení nic dobrého nepřinese a nakonec byste byli nešťastní Vy i strašilky. Nejsou to příliš mazlivá zvířátka a mají rády klid. Nicméně jednou za čas je klidně můžete vzít na procházku po ruce a pořádně si je prohlédnout.

Při dodržení těchto základních pravidel je chov snadný i pro úplného začátečníka. Strašilky jsou vhodné opravdu pro každého. Nemusíte se bát kousnutí či jedu, nic takového od nich nehrozí. Stejně tak jsem se nesetkal s tím, že by mohly způsobovat alergické reakce. Zkrátka hmyz pro všechny.
Jsou to velmi zajímaví tvorové a vděční chovanci.

Lonchodiodes samarensis (nymfa), © Pavel Jícha