Lepidea: Život strašilek aneb od vajíčka k vajíčku

Každý hmyz prochází v průběhu života proměnou (viz článek zde). Strašilky prodělávají proměnu nedokonalou. To znamená, že v jejich životním cyklu není klidové stádium (kukla) a mladí jedinci vypadají jako malé napodobeniny (většinou nedokonalé) dospělců. Nymfy se jednoduše svlékají a po posledním svleku je z nich dospělá strašilka. Délka života je velmi rozlišná podle druhu a pohlaví. Některé druhy žijí jen několik měsíců, jiné několik let.

Phyllium giganteum (nymfa samice), © Pavel Jícha

Na počátku, stejně jako u jiného hmyzu, máme vajíčko. Vajíčka strašilek jsou zajímavá tím, že jsou u každého druhu jiná. Tím pádem slouží jako 100% určovací klíč druhu. Pokud tedy máme nějaké strašilky a neznáme druh, můžeme ho určit podle vajíček (pokud je samozřejmě máme).
Z vajíček se líhnou malé nymfy, které se označují jako nymfy v 1. instaru (L1). Překvapující je, že čerstvě vylíhlé nymfy jsou mnohem větší než vajíčka, takže někdy zůstává rozum stát nad tím, jak se tam sakra mohly vejít.
Strašilky za svůj život "odloží kůži" 5-7x podle druhu a pohlaví. Podrobněji se na svlékání podíváme níže.
Po posledním "dospělostním svleku" strašilce trvá přibližně 3 týdny, než je schopná rozmnožování. V době oněch 3 týdnů, kdy se samičce tvoří vajíčka už dochází k páření. Pokud samička nenajde samce (nebo spíš samec ji), dochází k takzvané partenogenezi, kdy se vyvíjí neoplozená vajíčka a zárodky jsou samičí. Samice kladou různé množství vajec v různých intervalech různými způsoby podle druhu. Některé je volně vystřelují do prostoru, jiné je kladou do země nebo lepí na listy či větvičky.
Vajíčka mají v závislosti na druhu různě dlouhou inkubační dobu a většinou vyžadují vlhké prostředí, jinak vyschnou. Po dané době se líhnou malé nymfičky a tím jsme se dostali znovu na začátek.

Svlékání (ekdyse)

Svlékání je velmi složitý a náročný proces, při kterém je strašilka nejzranitelnější. Ne vždy je bohužel tento proces úspěšný. Zdárná ekdyse je ovlivněna mnoha faktory. Např. sílou a vitalitou daného jedince, vlhkostí a celkovým klimatem prostředí, dostatkem (či nedostatkem) prostoru aj.

Když strašilka dospěje svým růstem do stavu, kdy je nutný svlek, můžeme pozorovat změnu v chování. Několik dní před samotným svlékáním nepřijímá potravu a vyprazdňuje se, bývá měně aktivní a vyhledá klidné místo, kde by nebyla rušena. Před samotným svlekem se strašilka zavěsí hlavou dolů tak, aby pod sebou měla dostatek prostoru (pokud jí to dovoluje prostředí). Ekdyse začne tím, že strašilka nabírá vzduch a tím zvyšuje tlak na starou kutikulu. Povrch těla zmatní a strašilka provádí jakési kroutivé pohyby, přičemž dojde k prasknutí kutikuly na svrchní straně hrudi. Vzniklou prasklinou se strašilka pomalu souká ze svlečky ven. Nejprve jde logicky hruď a hlava, potom nohy a zadeček. Po vyproštění těla ze staré kutikuly strašilka nějakou dobu visí zachycena ve svlečce za konec zadečku. Její tělo se v této fázi zvětšuje a částečně zpevňuje. Po dokončení růstu se přitáhne ke svlečce nebo něčemu jinému v blízkosti, zachytí se nožkami a vytáhne zbytek zadečku. Poté jí nová kutikula tuhne a v případě přítomnosti křídel se jí zpevňují a napínají i ta. Po dostatečném zpevnění tělního povrchu strašilka většinou sežere svou exuvii.
Po svlékání mívají strašilky žízeň, protože při něm spotřebují značné množství tekutin.

Extatosoma tiaratum při svlékání (samice), © Pavel Jícha

Při procesu svlékání je nezbytná dostatečná vzdušná vlhkost, jinak by strašilka mohla mít problémy při vylézání ze svlečky a následném zpevňování těla. Důležité je také dopřát strašilce klid a zbytečně ji nerušit. Ke zdárnému svléknutí potřebuje dostatečně vysoké insektárium, tedy alespoň 3 délky těla.

Nakonec ještě zmíním schopnost regenerace končetin. Dorůstání končetiny, ztracené např. vyrušením při svlékání, neopatrným zacházením nebo jiným způsobem, je jev, který probíhá do určité míry. Strašilce trvá minimálně 3 svleky, než se jí ztracená nožka obnoví natolik dokonale, aby mohla normálně fungovat. Pokud tedy přijde o nohu např. dospělec, její záchrana už není možná. Ztracení jedné nohy není důvod k velké panice, "postižený" jedinec dokáže plnohodnotně žít i bez ní. Pokud strašilka ztratí více nohou, je hraniční počet 3 ks, pokud by přišla o víc, bude pro ni život spíše utrpení.